Nečekaně na operaci srdce!

Všichni naši milí, kteří jste slyšeli o mých zdravotních problémech.

Rád bych vám všem poděkoval za vaše modlitby za mě a naši rodinu. Krátce o tom, co se děje a jak se mi daří:

Asi během Mládežnické konference koncem října jsem si všiml, že cestou do kopce se nějak zadýchávám. Pak se to někdy opakovalo i při rychlejší chůzi po rovině. Tak jsem se asi po třech týdnech rozhodl navštívit svého internistu, který mi už několik let hlídá cholesterol. Dobrý doktor, bývalý primář, dnes soukromý lékař.

Přišel jsem k němu udýchaný svou typicky rychlou chůzí, natočil mi EKG, srovnával s minulým EKG, trochu koukal do papírů a najednou se za mnou objevili dva pánové v červených monterkách s plackami "Záchranář". Bez možnosti se stavit domů (mám to tak 300 m) mě odvezli do nemocnice ve Vsetíně. Tam mi vyšetřovali všechno možné a pátý den mě převezli do Zlína na koronografii. (Tepnou v pravé ruce mi strčili dutý drátek až k srdci, stříkli trošku kontrastní látky a zrentgenovali.) Z vyšetření vyplynulo, že mám zúžené cévy v místě, které není možné (pomocí balonku, jak se to obvykle dělává) rozšířit a že jedinou možností je operace věnčitých cév, bypass, celkem asi na třech místech, a to co nejdříve.

Bylo to pro mě, který jsem se cítil zdraváý, nic mě nebolelo, překvapením, stejně tak pro celou naši rodinu.

Kontaktoval jsem MUDr. Broňka Holka (věřícího přítele, jak jsem za něj vděčný!), chtěl jsem se jen zeptat, jestli si myslí, že by to opravdu mohlo být tak závažné, případně, jestli mi něco poradí. Poradil. Chtěl po mně výsledek koronografie a mě osobně.

Ve čtvrtek mě tedy po týdnu na chvilku propustili z nemocnice a druhý den jsem navštívil Broňka v Třinci. Dosavadní vyšetření i nutnost operace potvrdil, až na to, že mi dopřál asi týden či dva času. Tak jsem teď doma a čekám až mě předvolají k operaci. Broněk mě potěšil, že bych operaci i předpokládaných dalších sedm dní v nemocnici mohl stihnout do Vánoc.

Jsem rád, že můžu být doma, za tu dobu potřebujeme dostat do Vsetína nové číslo Ethosů a zvládnout nějaké administrativní práce. Asi to vše budu muset dělat víc odpočinkově.

Jsem Vám všem vděčný za vaše modlitby, telefonáty, SMSky, své Mařence a dětem za každodenní návštěvy v nemocnici (a nejen jim), Samovi Húšťovi za odvoz ze Zlína domů, Jeňovi Húšťovi ml, který mě za cenu nemalé oběti odvezl do Třince a zpátky, jeho tatínkovi, který má jet v pondělí s naším Peťou do Budapešti pro Ethos – a zvlášť Pánu, který mě přes to všechno přenáší. Snad nejvíc mě povzbudily verše, které mi našla naše Lenka:

Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno. Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu. (Žalm 91,14-16)

Jenda Vopalecký a rodina



Odborné detaily